BE WAVE
TP-LINK
REOLINK
IMOU
AJAX
EASYDOOR
KAMEROVÉ SYSTÉMY
NAPÁJECÍ ZDROJE
SYSTÉMY PŘIVOLÁNÍ POMOCI
SMART MĚŘENÍ TEPLOTY
DEZINFEKCE | STOJANY
VÝPRODEJ
- Štítky blogu
Potřebujete poradit?
Kam směřuje AI dohled v Česku?
Návrat rozpoznávání obličejů na Letišti Václava Havla znovu otevírá téma, které řeší firmy, města i veřejné instituce: Kde je hranice mezi bezpečností a soukromím – a jak do toho promlouvá GDPR a evropská regulace AI.
AI kamery mezi bezpečností a soukromím
Rozpoznávání obličejů patří mezi nejdiskutovanější technologie posledních let. Zatímco v některých zemích je běžnou součástí bezpečnostních systémů, v Evropě naráží na přísné limity ochrany soukromí.
Aktuálně se do centra pozornosti dostalo rozhodnutí soudu týkající se systému na Letišti Václava Havla v Praze, kde se řešila možnost opětovného využití technologie rozpoznávání obličejů v bezpečnostním režimu.
Nejde jen o jedno letiště. Jde o precedent.
Co se vlastně řeší?
Rozpoznávání obličejů (Face Recognition) funguje na principu biometrické identifikace – systém analyzuje rysy obličeje a porovnává je s databází hledaných osob.
Z pohledu bezpečnosti je to silný nástroj:
- rychlá identifikace hledaných osob
- prevence závažné kriminality
- automatizace bezpečnostních procesů
- odlehčení lidským operátorům
Z pohledu ochrany soukromí jde o zásah do biometrických údajů – tedy do zvláštní kategorie osobních dat, kde evropské právo vyžaduje velmi přísné podmínky.
Český kontext: Co znamená rozhodnutí soudu?
Rozhodnutí Vrchního soudu v Praze se netýká „plošného povolení sledování lidí“. Týká se konkrétního bezpečnostního režimu a konkrétního účelu.
To je zásadní rozdíl.
Evropská regulace nestaví rozpoznávání obličejů mimo zákon. Ale klade na něj přísné podmínky:
- jasně definovaný účel
- proporcionalita zásahu
- omezené použití databází
- auditovatelnost systému
- minimalizace uchovávaných dat
Technologie sama o sobě není problém. Problém je způsob použití.
Právní rámec: GDPR a biometrická data
Rozpoznávání obličejů pracuje s biometrickými údaji. A ty jsou podle GDPR považovány za zvláštní kategorii osobních údajů.
Co to v praxi znamená:
- Biometrické údaje (např. „šablona obličeje“) spadají do zvláštní kategorie dat, kde je zpracování obecně omezené a vyžaduje specifické právní důvody.
- Nestačí obecné „oprávněné zájmy“ – u biometrie se typicky řeší veřejný zájem, zákonné zmocnění nebo jiné přísné výjimky.
- U vysoce rizikových scénářů se běžně očekává DPIA (posouzení vlivu na ochranu osobních údajů) a nastavení procesů pro minimalizaci dat.
- Důležitá je i transparentnost (informování osob), řízení přístupů, doby uchování a prokazatelná kontrola.
V praxi tedy nejde jen o „zapnout funkci“ – ale o návrh celého zpracování tak, aby byl obhajitelný.
AI Act: Nová vrstva regulace
Vedle GDPR vstupuje do hry i evropský AI Act (nařízení EU, které nastavuje pravidla pro vývoj a používání systémů umělé inteligence podle míry rizika), který kategorizuje systémy umělé inteligence podle rizikovosti. Biometrická identifikace osob ve veřejném prostoru spadá mezi vysoce citlivé a často vysoce rizikové oblasti.
AI Act typicky přináší požadavky jako:
- dokumentace a auditovatelnost
- řízení rizik a kybernetická bezpečnost
- transparentnost a informování o použití AI
- lidský dohled nad rozhodováním
Výsledek: rozpoznávání obličejů není jen „technická funkce“, ale regulovaná oblast s nároky na procesy a odpovědnost.
Kam se posouvá AI dohled v roce 2026?
Z technologického pohledu se dnes rozpoznávání obličejů dramaticky zlepšilo: vyšší přesnost, nižší chybovost, lepší práce s nekvalitním obrazem a edge-AI přímo v kamerách.
Zároveň roste důraz na privacy-by-design. Moderní systémy dnes umí například:
- anonymizovat obličeje v běžném provozu
- spouštět identifikaci jen při splnění konkrétní podmínky
- pracovat bez centrální biometrické databáze
- oddělit identifikaci od běžného video záznamu
Technologie tedy dozrává nejen výkonem, ale i odpovědností.
Role správce a zpracovatele
V praxi je klíčová ještě jedna věc: kdo je za systém odpovědný?
- Správce – subjekt, který určuje účel a prostředky zpracování (např. provozovatel letiště).
- Zpracovatel – dodavatel technologie nebo integrátor, který systém implementuje.
Integrátor dnes už není „jen dodavatel kamery“. Musí být schopen vysvětlit rámec, podílet se na DPIA a zajistit technická opatření.
Co to znamená pro firmy a integrátory?
Téma rozpoznávání obličejů už není jen „technická funkce kamery“. Je to právní, etická, reputační a strategická otázka.
To mění roli dodavatelů a integrátorů. Už nestačí dodat hardware. Je potřeba:
- znát právní rámec
- nastavit transparentní pravidla použití
- vysvětlit zákazníkovi rizika
- navrhnout systém tak, aby byl dlouhodobě udržitelný
Bezpečnost vs. soukromí: Falešné dilema?
Ve veřejné debatě se často staví proti sobě bezpečnost a soukromí. Ve skutečnosti ale moderní AI dohled může při správném nastavení posílit obě.
Technologie dnes umožňuje:
- cílené a omezené použití místo plošného sledování
- vyšší efektivitu při menším zásahu
- lepší kontrolu nad tím, kdo a kdy má k datům přístup
Klíčové je nastavení systému – ne samotná existence technologie.
Co můžeme čekat dál?
Rok 2026 bude v Evropě rokem konkretizace pravidel pro AI dohled. Očekává se zpřesnění výkladu AI Act, jasnější metodiky pro použití biometrických systémů, vyšší tlak na auditovatelnost a důraz na transparentnost vůči veřejnosti.
Rozhodnutí týkající se letiště je jen jeden z prvních viditelných bodů této změny.
Závěr
Rozpoznávání obličejů není „černobílé“ téma. Je to technologie, která může významně zvýšit bezpečnost, může být zneužita, vyžaduje odpovědné nastavení a bude stále častěji předmětem veřejné debaty.
Pro oblast bezpečnostních kamer to znamená jediné:
Budoucnost nebude o tom, kdo má nejvíce kamer. Bude o tom, kdo je dokáže používat správně.
Často kladené otázky
Je rozpoznávání obličejů v EU zakázané?
Ne plošně. V EU je to přísně regulovaná oblast. Záleží na účelu, právním titulu, proporcionalitě a nastavení procesů (GDPR, případně AI Act). „Zapnout si to jen tak“ u biometrie typicky nejde.
Co bývá nejčastější problém v praxi?
Ne technologie, ale proces: chybí jasně definovaný účel, dokumentace, řízení přístupů, doby uchování, DPIA, nebo je systém zbytečně plošný (nepřiměřený).
Jak to uchopit „privacy-first“?
Minimalizovat data, omezit režim identifikace jen na odůvodněné situace, oddělit identifikaci od běžného záznamu, nastavit přístupová práva a mít transparentní komunikaci (značení, informace, pravidla).
